Seznamte se, prosím!
Průvodci v problematice rizikového chování

Mgr. Eva Pogodová – Zpravodaj červen 2006

V Olomouci v pondělí 10. dubna byly na Valnou hromadou průvodců dobré praxe schváleny stanovy a tím byla ustavena Asociace průvodců v problematice rizikového chování, kterou 19. dubna 2006 schválilo MV ČR.

Asociace průvodců v problematice rizikového chování (dále APPRCH) je občanské sdružení odborníků, kteří byli vyškoleni experty ze Severního Irska a Holandska a získali osvědčení o absolvování vzdělávacího kurzu MPSV. Byli vyškolení v problematice užívání a zvládání souboru úchopů a hmatů šetrné obrany a sebeobrany ve vztahu ke klientovi v afektu a s důrazem na dodržování lidských práv.

Zákon o sociálních službách (108/2006) ukládá v §89 povinnost pracovníkům zařízení ovládat šetrné úchopy. APPRCH nabízí vzdělávání pracovníků v této oblasti tak, aby mohl být naplněn zákon.

Mimo nácvik úchopů jsou průvodci připraveni vzdělávat pracovníky v zařízeních sociální péče v psychologii osobnosti uživatele služby, v metodách přístupu ke klientovi, v otázkách deeskalace násilí apod.

Jedním z cílů práce Asociace je systematicky se podílet na zvyšování kvality sociálních služeb i právního prostředí, ve kterém jsou služby poskytovány a podílet se na projektech, které směřují ke zvyšování kvality služeb se zvláštním důrazem na dodržování lidských práv.

Průvodci by měli být nositeli změn při podpoře transformace rezidenčních zařízení v jiné typy sociálních služeb, a to formou přednášek a workshopů.

Školení zaměstnanců v komunikaci s klientem s rizikem v chování a kurz sebeobrany by měly proběhnout postupně ve všech rezidenčních zařízeních sociální péče v České republice.

Na rozdíl od vyspělých států EU nebyla ČR dlouho připravena na řešení problematiky dodržování lidských práv v rezidenčních zařízeních sociální péče. Její přístup byl paternalistický a taková byla, a v mnoha případech stále ještě je, legislativa našeho státu. Hlavním signálem k tomu, aby bylo zahájeno systémové řešení této neúnosné situace, byla ostrá kritika ze strany některých nevládních mezinárodních sdružení, ale i osobností a posléze samotného Evropského parlamentu. Bylo nezbytné, aby impuls a práce na systémovém řešení vzešel z věcně příslušného resortu, tedy MPSV. První práce byly zahájeny na podzim roku 2003.

Širokou oblastí zájmu nás všech musí být dodržování lidských práv, právo na důstojný život, soukromí, individualitu. Kontroverzní oblastí ve středu zájmu je otázka používání omezujících prostředků u osob s demencí.

Zdůrazňuji, že použití jakýchkoli omezujících prostředků považuji za krajní řešení, ke kterému je možné přistoupit až tehdy, když jsme si jisti, že ostatní možnosti byly vyčerpány. Vždy je třeba přesně definovat důvod, proč se pro omezení klienta rozhodujeme. V žádném případě tímto důvodem nesmí být pouhé usnadnění péče či pouhý neklid klienta. Vždy je třeba pátrat po příčinách problémového chování, po bolesti, nepohodlí, vedlejších účincích léků, stresu, špatnému vztahu mezi pečujícím a klientem, jiném onemocnění apod. Použití omezujících prostředků je možné pouze tehdy, když nelze nalézt odstranitelnou příčinu chování klienta, které je jemu nebo jeho okolí nebezpečné. Použití omezujících prostředků je odůvodnitelné pouze v případech, kdy je riziko plynoucí z chování klienta příliš vysoké a bez použití omezujících prostředků by mohlo dojít k dalšímu zhoršení jeho stavu. Vždy je třeba dbát na to, aby přínos tohoto opatření byl vyšší než jeho možné riziko. Na rozhodování o použití omezujících prostředků by se měl podílet tým odborníků vždy, když je to možné. Nesmí se v žádném případě stát, že klient, u něhož byly použity omezovací prostředky, bude ponechán bez dozoru.

Proto je nezbytné, aby alespoň jeden ze členů ošetřujícího týmu byl vždy přítomen a byl s pacientem v trvalém vizuálním a verbálním kontaktu, a to po celou dobu trvání tohoto opatření. Každý člen týmu by měl být dostatečně zaškolen v metodách péče, které klienty neomezují, a také v otázkách souvisejících s používáním omezujících prostředků.

V tomto smyslu byl vytvořen metodický pokyn ministerstva a posléze novela zákona č.100 z roku 1988. Oblast používání restrikcí je ošetřena v Zákonu o sociálních službách, který má účinnost od 1. ledna 2007. K zákonu chybí prováděcí předpis, který je nesmírně důležitý a je potřeba v tomto smyslu zákon novelizovat. V roce 2005 dokončilo MPSV komplexní vzdělávací program ve spolupráci s partnery ze Severního Irska a proškolilo vybrané průvodce v problematice rizikového chování. Tito frekventanti by dále měli vzdělávat management a pracovníky v přímé obslužné péči v rezidenčních zařízeních sociální péče.

Činí mi velké potěšení říci, že Česká republika konečně vykročila správným směrem a snaží se postupně zbavovat svého paternalistického pohledu na občany. Vždyť každý z nás má právo podílet se na rozhodnutích o svém vlastním životě, o své právní ochraně a o co nejlepší, dostupné zdravotní i sociální službě.